Oblečení naší značky Jsem máma je 100% český výrobek z rukou švadlen z chráněné dílny. Můžete si tak být jisté, že máte kvalitní produkt a jeho koupí přispějete potřebným. Chráněná dílna zaměstnává lidi se zdravotním postižením. Jak to v takové dílně chodí a jak se jim líbí šití pro značku Jsem máma, nám představí vedoucí Míša.

Jak jste se dala dohromady s Janou Tomáškovou a značkou Jsem máma?

Jana viděla moje výrobky na Facebooku a moc se jí líbily. Také chtěla spolupracovat s chráněnou dílnou, protože její podnikání má charitativní rozměr. Já jsem na to kývla, její nápady mě zaujaly. Jana neumí šít, ale má jasnou představu, jak by to mělo vypadat a já to dávám dohromady z té funkční stránky. Takže konzultujeme střihy, zkoušíme, vybíráme materiály. Na každém modelu spolupracujeme.

Vy jste tedy vystudovaná krejčová?

Ano, mám vystudované oděvnictví a šiji odjakživa. Většinu času jsem ale byla normální zaměstnanec a šila po večerech jako vedlejšák. Nikdy jsem úplně nechtěla být podnikatelka. Pak jsem sama pracovala v chráněné dílně a byla zhrozena nad těmi podmínkami, tak jsem si říkala, že se mi víc vyplatí sama podnikat, a šla jsem do toho. Vidím, že lidé se začínají více přiklánět ke kvalitním českým výrobkům a raději si něco nechají ušít, než aby kupovali levné oblečení z Číny.

Jak vás napadlo založit chráněnou dílnu?

Krejčovství mám už delší dobu, měla jsem hodně práce a potřebovala jsem někoho k sobě. Jak jsem už zmiňovala, sama jsem pracovala v chráněné dílně, takže jsem věděla, jak to chodí. Chtěla jsem to zkusit. Znám ženy, které mají invalidní důchod a chtějí pracovat. Ve všech chráněných dílnách, co znám, se dělá za minimum a já jsem jim chtěla dát lepší podmínky. Ke mně chodí, kdy chtějí, jak se jim to hodí, i pracovní dobu si určují samy, a hlavně jim platím mnohem více než jinde, protože si to zaslouží.

Vyplatilo se tedy založit vlastní podnikání?

Jsem nadšená, mám skvělé zaměstnankyně a vše klape. Neměla jsem se toho tolik bát. (smích) Je to určitě tím, jaké jsem k sobě našla švadleny. Jsou opravdu spolehlivé a důvěřuji jim. Proto se jim snažím vyjít maximálně vstříc. To je nejdůležitější část úspěchu.

S jakými zdravotními problémy se vaše zaměstnankyně potýkají?

Jsou to psychické problémy. Mám zatím dvě zaměstnankyně, ale sháním třetí. Obě mohou dělat jen na pár hodin a práce je hodně. Jestli budu rozšiřovat ještě dál, to nevím. Nechci úplně velkou firmu, jsem ráda, že to má spíš takový rodinný rozměr. Konkurence je velká, ale práce je stále dost.

Kolik tak vyrobíte oblečení za měsíc?

Je to těžké říct, záleží na tom, co se šije. My šijeme úplně všechno. Je rozdíl, když se šijí šaty a když čepice. Těch malých věcí může být 500–600 kusů za měsíc, ale větší je tak 100–200 kusů za měsíc.

Ve vašich možnostech šití se tedy mezi nekladou?

Beru všechno. (smích) Mám zakázkové krejčovství, takže vám na míru uděláme, co budete chtít. Občas tedy přijde někdo, kdo má neuskutečnitelnou představu, protože neumí šít a jsou nějaké meze. Ale opravdu jinak zvládneme všechno, teď třeba dělám kostým podle počítačové hry. Mám ráda výzvy. Mám to rozdělené tak, že ty jednokusové věci šiji sama, protože by se mi nevyplatilo to celé vysvětlovat zaměstnankyním. Ale ty vícekusové, nad tím si sedneme, já jim to vysvětlím a ony už pak šijí samy.

V každé práci je něco, co lidi vyloženě nebaví, je to i u šití?

Určitě nikoho nebaví, když šijeme od jedné věci 100 kusů, že se pořád dokola jede jeden střih. To už je pak trochu nuda, i když to samozřejmě uděláme! Ale mám ráda, když můžeme dělat i zajímavé věci, klidně v jednotkách kusů.

Tento článek najdete na: https://www.jsemmama.cz/blog/rozhovor-misa-chranena-dilna/